Šli jsme totiz na "představení" Jak se dělá jazz...nic moc,tedy alespoň pro mě,Pro paní učitelku na Hudební výchovu to byl podle všeho zážitek na celý život a pořád nás povzbuzovala aby sme tleskali do rytmu...Po představení jsme šli zpět do ústavu (přes náměstí) kvůli tomu,že si Nikola musela bezpodmínečne koupit párek v rohlíku...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat